Jachtání kolem činných sopek v červnu 2026
Pokud nechcete číst deník, tady si můžete prohlédnout všechny fotky dohromady.
Scházíme se už v pátek 29. května v Kamenici u Zdeňka a Dany, grilujeme, debatujeme.
V sobotu 30. května vstáváme po šesté, rychlá snídaně a odjíždíme, kvůli objížďce jedeme později, než jsme původně chtěli, směr Buštěhrad Air parking. Parkování za 900 Kč máme od soboty do neděle.
Odvážejí nás na letiště asi hodinu a půl před odletem. U přepážky jsme od Wizz Airu penalizovaní, že jsme se neodbavili online: 6526 Kč za 5 lidí.
Letíme s Airbusem 321 s italskou posádkou, v Catanii jsme ve 11:30. Domluvený dvouhodinový transfer z letiště do mariny Portorosa proběhl bez problémů. V přístavu čekáme až do 18:00 na předání lodi. Platíme za pojištění kauce, závěrečný úklid a transfer 1210 €. Vláďa se Zdeňkem čeká na předání lodě, mezitím zbylá posádka (Dana, Martin a Zuzka) obstarává nákup. Přebíráme loď, upozorňujeme na nefunkční vrtulku měřiče vzduchu na vrcholu stěžně, utržené záclonky.
Vzhledem k pozdní hodině se rozhodneme přespat v přístavu a vyrazit až ráno. Jdeme do restaurace na večeři a pak spát.
Neděle 31. května konečně zvedáme kotvy a míříme na Vulcano. Asi polovinu cesty plujeme na plachty. Nejprve se vykoupeme u černé pláže vedle majáku Pta dei Porci a pak zakotvíme v zátoce Porto di Levante na bójce vyvázání za příď i záď. 50 € na den.
Spouštíme dingy na vodu a Zdeněk nás odváží všechny na břeh k výstupu na sopku. Procházíme městečkem a míříme k začátku stezky na vrchol. Je zde semafor, určující, jestli je povolen výstup, svítí zelená tak vyrážíme. Je jasno a vedro. Jdeme černou sopečnou drobnou sutí, která pak v poslední třetině přechází ve skálu a písek žluté barvy. Síra docela dráždí sliznice, ale jsou odsud nádherné výhledy. Scházíme dolů, míjíme davy, které míří nahoru na západ slunce. Dole kupujeme pizzu.
V pondělí 1. června vyjíždíme úzkým průlivem mezi ostrovy Vulcano a Lipari a míříme na další bod naší cesty – ostrov Alicudi. Jelikož nefouká, měníme plány a zastavujeme už na Filicudi. Kotvíme na kotvě v zátoce a věnujeme se koupání. Lodní kuchyně jede na plné obrátky a každou chvíli je na stole nějaké jídlo. K večeru se přesunujeme do mariny Periconi Mare. Kotvíme na bójce. 70 € za noc.
Martin odváží na člunu holky na břeh. Když se vrací, hlásí, že motor nějak zvoní, ale nikdo to neřeší. Zbytek posádky odjíždí také na břeh. Procházíme se po přístavu. Dana vyráží s Martinem a Zuzkou zdolávat další kopce. Vláďa se Zdeňkem zůstávají a rozhodnou se vrátit na loď. Motor se ale nedaří nastartovat. Na sluníčku se pokouší zjistit závadu. Startovací šňůra se obtížně vrací a motor se netváří, že by chtěl naskočit. Vesla zůstala na lodi, bezpečně uklizená v přihrádce v kokpitu. Domlouváme se s přístavním maníkem, který ochotně volá někomu. Za chvilku přijde další, zkouší motor. I na Itala je na sluníčku moc velké vedro, neseme motor do stínu. Zjišťujeme, že je plast kolem startovacího mechanismu roztržený. Maník obchází auta, podařilo se mu u jednoho otevřít kufr, leze dovnitř a přináší nářadí. Demontujeme část motoru a vidíme, co se stalo. Povolila se matka držící hrneček startéru a ten se začal kvedlat. Tím se zahříval do něj zapadající plastový excentr, až se zpola natavil a utrhl. Dotahujeme matici. Dostáváme tkaničku do bot s uzlem, kterou budeme omotávat hrníček a tahem startovat. Plast je na vyhození. Motor naštěstí chytá bez problémů. Vracíme se na loď a dáváme do lodě vesla. Vláďa jede vyzvednout zbytek posádky. Fotky s popisem závady posíláme technikovi do charterovky.
V úterý 2. června obeplouváme Filicudi a míříme k ostrovu Salina. Koupeme se nejprve na SZ Filicudi u 70metrové špičky La Canna a pak u SZ výběžku ostrova Salina u kameného oblouku. Odtud plujeme na plachty do přístavu Santa Marina Salina, kde jsme v marině u mola za 115 € na noc. Jdeme se vykoupat a trošku projít po městě.
K večeru se vracíme na loď. Vláďu vzbudí v noci zvuk čerpadla, snaží se najít příčinu, jde to odněkud z motoru. Otevírá servisní dvířka a zjišťuje, že je motor teplý. Snaží se zjistit na internetu nějaké informace. Dozvídá se, že příčina může být v zaseklém relé a může to způsobit spálení čerpadla anebo i zapříčinit požár lodi. V jednu hodinu v noci se rozhodne vzbudit Zdeňka. Obcházejí loď, motor má podle budíku 37°C. Nakonec se rozhodnou, že to nechají být. Dotahujeme ještě lana mooringu. Zhruba po půl hodině zvuk čerpadla ustal. Ráno se dozvídáme, že to byl větrák v kajutě Zuzky a Martina.
Ve středu 3. června vyrážíme pro jistotu dotankovat naftu, moc nefouká a bůhví, jak to bude vypadat na Stromboli. Čerpací stanice je poměrně nešikovně umístěna hned vedle přístavu trajektů, které se zde střídají snad po 10 minutách. Čekáme ve frontě. Nakonec se zadaří a doplníme 50 litrů za 118 €.
Vyrážíme na Stromboli. Zkoušíme plachty a docela to jde, sice nefouká moc, ale na předoboční vítr nakonec doplujeme až ke Stromboli. Potkáváme hejno delfínů. Kolem západní části ostrova je zóna 2 Nm od břehu, kde se nesmí proplouvat, spousta lodí to však nedodržuje – je tu totiž přímý pohled na kráter. Radši neriskujeme vysokou pokutu a držíme se mimo zakázanou zónu. Stromboli občas vychrlí žhavou lávu, zachytit to na fotografii se ale nedaří, jen Zdeněk viděl výron lávy do výšky asi 10 m.
Posádka touží po koupání na doporučované pláži Ficogrande, u které nakonec zakotvíme. Když se snažíme zvednout kotvu, nejde to. Zjišťujeme, že se na dně nacházejí ocelové traverzy z nějakého vraku a náš kotevní řetěz je několikrát omotaný pod traverzami. Zkoušíme se potopit na nádech k traverzám v hloubce asi 6 m, ale bez ploutví se moc nedaří. Vláďa s Danou jsou ve vodě a navigují. Martin je u kotevního vrátku a Zdeněk za kormidlem manévruje s lodí. Po několika neúspěšných pokusech se nám podaří jednu smyčku uvolnit. Zbývají ještě dvě. Další pokusy, a nakonec se podaří díky dobře fungujícímu týmu kotvu uvolnit. Jinak by nám nezbylo nic jiného než shánět potápěče s přístrojem anebo kotvu odříznout a nechat na dně.
Obeplujeme ikonický útes s majákem Strombolicchio a přesouváme se na dopředu rezervovanou bójku v kotvišti San Vincenzo - noc za 120 €. Na severu byly bouřky, jdou vlny, ale vítr fouká napříč, takže loď se příčně houpe ze strany na stranu a nikdo se moc nevyspí.
Ve čtvrtek 4. června vstáváme po probdělé noci ještě před osmou hodinou, sopka kouří víc než včera. Hned vyrážíme na otevřené moře, na bójce bychom se moc dobře nenasnídali. Moře má 4° Douglasovy stupnice, vlny dosahují kolem 2 m. Vytáhneme plachty a loď se krásně uklidní. Můžeme se v klidu najíst. Cíl naší dnešní cesty jsou Lipary, ale cestou se zastavíme v zátoce na jihu ostrova Panarea na koupání. Stále na plachty pokračujeme až k ostrovu Lipari do mariny Pignataro. Kotvíme u mola za 70 € na noc. Zdeňka vytočí do běla přístavní týpek na člunu, který místo, aby nám řekl, kde se máme uvázat, mlčí a člunem tlačí do přídě a málem nažene Zdeňka na jinou loď. Naštěstí jsme v pohodě dorazili k molu a vyvázali se. Jdeme pěšky z přístavu do města Lipari. Cesta vede po rušné úzké silnici. V přístavu nám nabízeli i shuttle. Kupujeme si zmrzlinu a zkoumáme krámečky. Zastavujeme se v restauraci na večeři.
V pátek 5. června opouštíme Lipari a vracíme se na domovskou základnu na Furnari Portorosa. Před odevzdání lodi musíme ještě dotankovat. Zjišťujeme, že mají siestu, tak zakotvíme nedaleko na pláži mimo slunečníky. Obědváme. Vidíme, jak se ze všech stran začínají blížit lodě, proto vyrážíme do přístavu k pumpě. Máme štěstí, jedna loď od pumpy odplouvá. Dotankujeme 28 litrů za 70 € a kotvíme na určeném místě. Vláďa se Zdeňkem popíjejí pivko a čekají na předání lodi. Zuzka s Martinem jdou na pláž a Dana do obchodu.
Informujeme techniky o všech zjištěných závadách a o problému s motorem. Technik fotky viděl, takže o problému byl informován. Ještě jsme mu to znova vysvětlili. Dostaneme předávací protokol bez nějakých připomínek. Martin se snaží objednat velký Uber na sobotní ráno, ale nedaří se mu to takhle dopředu.
V sobotu 6. června musíme opustit loď už v 8:00 ráno. Nasnídáme se a vystěhujeme věci na břeh. Martinovi se stále nedaří sehnat taxi. Domlouváme se v kanceláři a je nám slíbeno jejich auto za 80 €, které nás zaveze do Milazza. Auto přijede za 5 minut. V Milazzu jsme chvilku před desátou. Ubytování máme až od 14 hodin, Dana ale zajistila, že můžeme nechat věci v penzionu už dříve. Zdeněk, Dana a Vláďa jdou do města a na místní hrad. Martin se Zuzkou jdou sólo. Všichni se scházíme v restauraci na obědě. Ve městě je docela šrumec, hlavně v noci. Milazzo pořádalo od 6.-8.6.2026 významnou událost s názvem Festivalmar 2026 a město se stalo v tento den hlavním městem moře.
V neděli ráno 7. června nastupujeme v 11:00 na autobus a odjíždíme na letiště v Catanii. Odlétáme asi s půl hodinovým zpožděním v 16:15 Airbusem 220-300 Smartwings s českou posádkou. V Praze jsme v půl sedmé, ještě rychlá fotka v posádkových tričkách, které nechala Dana doma, a rozchod. V 22:00 už jsou všichni doma.
sepsal Vláďa, doplnil Zdeněk, korektury Dana
Poznámky:
- Upluto celkem 148,7 Nm
- Cena pronájmu lodi celkem 3.048 €
- Cena nafty celkem 188 €
- Cena marin celkem 425 €
- Loď Benetau Oceanis 48.1 L’Una Grossa FBCH 0008 D r.v. 2021
- Délka 11,13 m; šířka 3,99 m; ponor 2,08 m; motor Yanmar 30 kW diesel; 66 m2 plachet