Obytňákem po jihozápadních Čechách o prázdninách 2026
Pokud nechcete číst deník, tady si můžete prohlédnout všechny fotky dohromady.
Sobota 25.7.
Malá procházka kolem Tetína na bývalé hradiště, oběd ve vesnici v příjemné hospodě U Krobiána v obci Hostím. Svatý Jan pod skalou - výstava květin z PET lahví a pramen, procházkou k Solvayovým lomům - skanzen, prohlídky končily před 16:00, ty jsme nestihli. Spaní jsme našli u Berounky na velkém volném parkovišti v Hýskově u jezu - ošplouchli jsme se v Berounce a najedli v restauraci.
Neděle 26.7.
Snídaně v Nižboru u pumpy, rozhledna Máminka, okruh do 3 km od parkoviště. Prohlídka muzea ČD Lužná u Rakovníka (Podívat se na film "Parní fascinace", radil průvodce.)
Zbytek dne stráven na přírodním Tyršově koupališti v Rakovníku. Na to, že byla horká neděle, tak tam nebylo narváno, lavičky, plocha ve stínu, převlékací kabinky, velká plocha na plavání se zázemím včetně možnosti koupit si frapé.
Spíme u lesa kousek před Bečovem nad Teplou. Asi 250 m od místa spaní si ještě večer dojdeme prohlédnout čedičové varhany z doby třetihor.
Pondělí 27.7.
Deštivý den. Krásno, Krásenská rozhledna, kdysi zvaná Hitlerka, malý okruh kolem se spoustou informačních tabulí s úkoly pro děti. Zastavení v Horním Slavkově, žádný extra dojem městečko neudělalo, soustava pravděpodobně bývalých vojenských bytovek. Loket - oběd, obejití náměstí. Teplá, za ní klidný autokemp Betlém.
Úterý 28.7.
Slunce se trochu umoudřilo a začíná být příjemně teplo, trochu pod mrakem, odpoledne pak max 27°C. A my to nějak nevychytali, máme v plánu vnitřní prohlídky. Dopoledne jedem ke klašteru premonstrátů v Teplé, milou zahradu s rybníkem jsem si oběhla sama a pak jsme v sedmi lidech absolvovali krásnou prohlídku barokních sklepů a kanalizačních stok s úžasnou paní průvodkyní.
Pozdní oběd na místě a přejezd do Plasů. Zdeněk si vymyslel prohlídku Centra stavitelského dědictví. Nebyla ošklivá, ale už únavná. V místní cukrárně káva, vafle se zmrzlinou, Zdeněk pohár, mně to tak nacpalo, že jsem už nevečeřela. Na noc jsme dojeli do Kempu U Hrocha.
Středa 29.7.
Ráno jsem jen obešla okolí kempu a došla k Odlezelskému jezeru. Úplně mě nenadchlo, ale cesta k němu byla příjemná. Odjezd do Manětína. Prošli jsme se po zámeckém parku, obešli zámek, nakoupili si něco málo a pokračovali jsme do Plané, abychom tam navštívili hornické muzeum, konkrétně jsme prošli štolu Ondřeje Šlika. Prováděl nás bývalý horník, třeba nám ukazoval s jakou lampou začínal a co používali k záchraně v dolech a komentoval to "my jsme to a to dělali", tak to bylo dost zajímavé. Oběd v Chodové Plané v pivovarské hospodě ve skále. V Tachově vylezu na rozhlednu Vysoká, Zdeněk na mě zatím čeká. Na noc se nakonec upíchnem kousek od plavečáku na stání pro karavany za 100 Kč na noc a ještě večer se jdeme na hodinku na koupaliště trochu ochladit.
Čtvrtek 30.7.
Vyjíždíme někdy kolem 10:00 a už je přes 30°C. Zdeněk našel zříceninu Přimdu, nejstarší známý dochovaný kamenný hrad u nás, prý. Vystupujeme a začínáme stoupat ke zřícenině ve 32°C, Zdeněk to po první 1/3 cesty vzdává. Já posilněna okolními minimalinami a kyselými ostružinami hrdině pokračuji. Po asi 1 km jsem na místě, fotím a jdu zpátky.
Jedeme do Stříbra do štoly sv. Prokopa, hornického skanzenu. 2x to objedeme, nemůžeme k tomu najít cestu autem. Nakonec to vzdáváme a vyrážíme po slunci v asi 35°C ten necelý km ke štole. Na místě není ani noha, od pána, který je jako kontakt uvedený na zavřených vrátkách, se dozvídám, že na další 3 dny to mají plné. Takže smůla, ve štole se neochladíme. Cestu zpátky si to protáhnu alespoň přes krásné náměstí, Zdeněk nasupeně míří nejkratší možnou cestou zpátky k rozpálenému autu.
Navrhuju strávit zbytek dneška a zítřek někde u vody v kempu. Rezervujeme 2 noci on-line, dostanu potvrzení, tak jedeme, jen s krátkou přestávkou v LIDLu, k Hracholuské přehradě do kempu Stříbro asi 6 km od stejnomeného města. Místo je to klidné, schované částečně mezi stromy, parkujeme, platíme 2 noci a pak se jdu vykoupat. Voda je tak 2 m pod obvyklou hladinu a celkově to tady asi nebude ani moc hluboké. Skrz bahno pročvachtám k vodě, abych se nohama nořila do bahna asi 10 cm pod hladinou dalších asi 20 m. Pak už to vzdávám. Tady se nevykoupám, to bych se musela nejdříve brodit tak 100 m bahnem a to fakt nechci, zvlášť když nevidím na co šlapu. Zachrání to normální sprcha v kempu a chladná limonáda.
K večeru pak se Zdeňkem vyrazíme podél břehu hledat přístup do vody, a nakonec, hurá, asi 1 km od kempu najdeme písečnou kosu, která vybíhá do bahna. Ale ouha, po pár metrech ve vodě Zdeněk zapadne do bahna tak, že mu musím pomoci. Pokračujeme další km, až k nějakému rekreačnímu středisku, kde se po štěrkovém dně dostaneme nad kolena do vody - to už se dá "odplavat".
Pátek 31.7.
Hnípáme v kempu. Už jsem vyluštila několik vraždoku, naplánovala +- trasu na další 3 dny a zahrála si několik počítačových her. Má být zas teplota 35+, tak se nikam nehrneme, ale mě to přestává bavit. Jediná aktivita, kterou jsem za celý den udělala, bylo, že jsem znovu odkráčela ten 1 km tam, kde jsem se mohla na chvíli smočit ve vodě a pak zpět do kempu.
Sobota 1.8.
V noci odešla lednice, asi se upekla. Odjíždíme ke klášteru Kladruby, jen ho obejdeme, na prohlídku uvnitř není moc času kvůli rezervaci další akce na 13:00 hod. Přesouváme se přibližně hodinu autem kousek od Rokycan na prohlídku bunkru, kde mělu Sověti u nás sklad atomových zbraní v době Studené války. Docela z toho mrazilo.
Kupujeme u pumpy led do lednice. Hamr v Dobřívi opět vidíme jen z venku, poslední prohlídka začínala v 16.00 a my tam dojedeme před půl pátou. Kempujeme pod Plzní u vodni nádrže Ejpovice. Máme v kempu milé spolukempisty, zvlástě chlapi si tam ukazují navzájem vychytávky na svých obytných vozech.
Neděle 2.8.
Prošli jsme si Spálené Poříčí. Dům, co bydleli rodiče Zdeňka, vypadá z ulice mokrý a má oloupanou fasádu. Byli jsme na Hvížďalce, tam se to postupně vylepšuje, celé Spálené Poříčí na mě působí upraveněji, než před 20 lety. Trochu tam ještě něco nakoupíme a míříme směr Blatná.
Cestou se podíváme do Vrčeně, Mladého Smolivce, v Nepomuku na modelové kolejiště a obědváme v Kasejovicích.
Po pizze v restauraci přicházíme na zámek Blatná právě, když začínají poslední velký vycházkový okruh po zámku. Přidáme se a udělali jsme dobře, bylo to milé a zajímavé.
Spíme na stání pro karavany hned na kraji Blatné a už se těším na sprchu.
Pondělí 3.8.
Dnes plánujeme den mostů, jako první řetězový most Stádlec, přemístěný na Lužnici z Podolska před zatopením Orlickou přehradou.
Po cestě se bavíme, jak ti motorkáři jezdí nebezpečně a v tu chvíli nás jeden předjede a při snaze vytočit levotočivou zatáčku to položí hned před námi u kraje silnice v plné rychlosti na bok. Zastavujeme, už beru do ruky lékárničku a on se naštěstí sám zvedá. Další řidič, co zastavil hned po nás, mu hned pomáhá zvednout motorku a dál to tedy neřešíme a pokračujeme k mostu přes Lužnici. Přes něj se projdeme pěšky a pak rovnou odjíždíme směr Písek.
V Písku platíme parkování na 2 hodiny a jdeme obhlídnou pro změnu nejstarší kamenný most u nás a výstavu pískových soch hned u něj. Už jsou zas tropické teploty, tak Zdeněk nikam dál nechce a já vidím hned vedle hospody, kde plánujeme oběd, Jitex s akcí 2 za 1. Zdeněk jde rovnou do hospody, já si zkoušet hadříky a teprve po nákupu 4 kousků jdu za ním.
Přejezd do Strakonic, parkujeme u venkovního plavečáku, kam Zdeněk míří, jak žíznivá čára. Já jsem po úspěšném shoppingu plná energie, tak si ještě projdu centrum Strakonic a o hodinu a půl později se ke Zdeňkovi připojuju.
Spíme v karavanovém stání hned vedle letiště u Strakonic, velmi komfortní místo, ale taky za nemalé peníze 600 Kč za 1 noc.
Úterý 4.8.
Hradozámek Velhartice, vypadá velmi dobře, ale Zdeněk dovnitř nechce, těší se na katakomby v Klatovech. Nakonec obcházíme jen skanzen z venkovských budov z počátku 19. století umístěných v podhradí, ale až se tu budu znovu pohybovat, hrad stojí nejspíše za návštěvu.
Katakomby pod jezuitským kostelem v Klatovech jsme si prošli. Trochu nám přišlo neuctivé to vystavování mnoha mumií (vzniklých přirozeně v prostředí sklepení, kam ukládali jezuité zemřelé) s popiskami, kdo to byl a proč případně zemřel. Přece jen to byli živí lidé a teď spousta turistů hodnotí, jak moc má kdo zachovalé zuby či nafouklé břicho. Po opuštění podzemí jsem si ještě vylezla na Černou věž.
V Železné Rudě si Zdeněk obešel část stezky Utajená obrana železné opony, několik bunkrů za sebou vystavěných až po roce 1950. Já jsem mezitím urgentně hledala záchod a pak na něj počkala ve stínu. Zdeněk to ještě dotáhl retro výstavou motocyklů a kol.
Na noc zůstáváme v kempu Radešov u Otavy. Jsme úplně vycucaní, je velké horko a lezeme si i navzájem dost na nervy, tak snad se to zlepší.
Středa 5.8.
Jedeme přes Srní, Modravu a Kvildu. Ještě před Modravou zastavujeme a uděláme si 5 km okruh kolem Vchynicko-Tetovského kanálu. Zdeněk je rozčilený, protože část kanálu, kde voda tekla rychleji, zakryli betonovými panely, prý z bezpečnostních důvodů. Voda je vidět jen ve škvírkách a je slyšet zvuk rychlejšího průtoku.
Po obědě v Borové Ladě míříme na Soumarský most. Tam pak, i přes to, že je brzo, zůstáváme v kempu na noc. Je stále horko. Záchody tedy nic moc, ale cena lidová a Teplá Vltava pár metrů od zaparkovaného auta.
Po koupání, flákání a večeři si obejdeme ještě místní rašeliniště, následuje další koupání ve Vltavě s vodou po kolena a pak jdem spát.
Čtvrtek 6.8.
Trochu znechucení odjíždíme z velkého kempu u Soumarského Mostu. Jako záchody mají toitoiky a nádrže na vodu vedle na umytí rukou prázdné. Hlavně ale nikde žádné umyvadlo, zuby si můžeme čistit prý v lese a mýt sebe i nádobí ve Vltavě. Kde jsou ti jinak všudypřítomní ekologové?
Projdeme si dnes Volary, moc hezké malé místní muzeum za 20 Kč, jedeme na místní keltské menhiry (čekali jsme Stonehenge, ale málem jsme o ně zakopli) a pak zkoušíme najít bobří hráz, prý pracovitý bobr. Ale asi se odstěhoval.
Na rozhlednu Libín jsem tentokrát odmítla jít sama, Zdeněk se mnou šel jen kus a pak nechtěl pokračovat, že má tenké podrážky a cítí každý kamínek. Měl pravdu, ty boty jsou na vyhození. Vrátili jsme se bez dosažení cíle.
Velmi příjemně mě překvapily Prachatice s krásným historickým centrem. Naobědvali jsme se tam, dali si tam kávu, koupili jsme Zdeňkovi pantofle, nic jiného se na jeho haxnu sehnat nedalo.
Odpoledne jsme dojeli do kempu Jenišov u Lipna, hned vedle Horní Plané. Lipno bylo teplejší, než Teplá Vltava, tedy méně osvěžující, zato se v něm dalo plavat. Večer pak se ochladilo a začalo pršet. Sedíme pod pergolou a popíjíme teplý čaj.
Pátek 7.8.
Vyjeli jsme z kempu v 11:00, byla jsem se před odjezdem vysprchovat a umýt hlavu. Chtěli jsme navštívit zámeček Ohrada, kousek od Hluboké. Na místě jsme ale změnily plány a šli jsme raději do zoologické zahrady hned vedle. Je to moc hezká menší zahrada, zajímavá určitě pro děti, ale i pro nás. Strávili jsme v ní víc jak 2 hodiny.
Pak už jsme jeli do Českých Budějovic, tabořiště TJ Meteor, tam jsme jen udělali malý nákup a čekali na večer. Od 19:00 hod. jsme měli domluvené setkání s příbuznými, Níčkovými a Šraierovými, sešlo se nás celkem 11 a moc jsme si to užili.
Sobota 8.8.
Jedeme velkým obloukem domů. Ráno vstávame v 7:00, aby Zdeněk stihl vlak. Jel po Jindřichohradecké úzkokolejce s parní lokomotivou 3 a půl hodiny z Jindřichova Hradce do Nové Bystřice. Já jsem tam zatím dojela autem za asi půl hodiny.
Městečko jsem si obešla, něco nakoupila domů, trochu posvačila. Když Zdeněk nadšený přijel, nebyl už čas na hospodu, tak jsme to napálili rovnou do Jihlavy. Tam jsme se potkali se Zuzkou a absolvovali prohlídku jihlavského historického podzemí. O něco víc nás potěšila italská restaurace a následně cukrárna u Ignáce, kde jsme si nad dobrotami mohli se Zuzkou trochu popovídat.
Ještě jsme se do cukrárny vraceli pro Zuzčin zapomenutý mobil a dál už je jen cesta domů.
sepsala Dana, doplnil Zdeněk
Poznámky:
- Ujeto celkem 1539 km